~ Naruto: Unexpected Future ~
 
PříjemPortalCalendarFAQUživatelské skupinyRegistracePřihlášení
Vítejte na Naruto: Unexpected Future, internetovém herním textovém RPG forum zaměřené na známé anime & mangu Naruto. Všichni nový hráči jsou tu vřele vítání a pro všechny začínající doporučuji, aby si do začátku přečetli vše uvedené v místnosti ~Základní Informace~

Share | 
 

 Přístav

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
Daimyō
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 03. 15
Age : 23

PříspěvekPředmět: Přístav   Sat Nov 07, 2015 12:13 am





Přístav Satsuki je jedno z hlavních spojovacích míst s ostrovem Sonohoka, pokud se nejedná o nějaký větší přesun, ale spíše cesty za účelem rychlé podpory nebo případného jednání. V takovém případě se pak vybraní shinobi na toto místo dostaví, načež jsou co nejrychleji přesunuti na místo určení. Podobné akce nebo přesun i samotných kage, případně Hyogi, se zde odehrává poměrně často. Z toho důvodu je to také jedno z nejrušnějších míst Satsuki, díky čemuž tu moc obydlených domů nenajdete. Proto také většina budov se zde skládá z doků, skladišť, dílen a všeho dalšího, co je vlastně nutné pro správné fungování přístavu. Navíc, i když celkový dojem z tohoto místa není nikterak úchvatný, samotný přístav pak může až překvapit svou rozlohou, zásobením a všeobecnou vybaveností, jež dokáže zajistit snad vše pro každou situaci, která by se náhodou mohla naskytnout. Zároveň i přes svou obyčejnost a na první pohled špatnou obranu, je celý přístav bedlivě střežen a jeho obrana skýtá nespočet taktického vybavení, strategický míst a především množství shinobi, které je úměrné obraně samotných hradeb. Díky tomu by snad ani nikoho nenapadlo, že by mohl jakkoliv Satsuki infiltrovat přes tento průchozí bod a pokud se již o to někdo pokusil, zajisté neuspěl a díky všeobecnému utajení se o tom nikdo vlastně ani nedozvěděl.


Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://narutofuture.forumczech.com
Daimyō
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 03. 15
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Sun Nov 08, 2015 3:11 pm




Cesta k přístavu nebyla zrovna záživná. Mladík jakoby schválně je totiž vedl ulicemi a cestičkami, které neskýtali zrovna moc pěkného výhledu a ze samotné Satsuki bylo možné zahlédnout jen naprosté minimum. To vše ale nejspíše také patřilo k bezpečnostním opatřením, takže nebylo zapotřebí někomu něco vyčítat. V tuto dobu časy byli zlé a i když panovalo jakési období klidu mezi oběma ostrovy, stále byla nutná jistá dávka obezřetnosti především, když shinobi z ostrova Saisho byli posíláni na pomoc ostrovu Sonohoka, což skýtalo veliký nebezpečí, že v případě zajmutí by z nich mohli být získány potřebné informace pro případnou infiltraci nebo samotný útok. Díky tomu bylo nutné toto nebezpečí co nejvíce vynegovat a zůstat tak vždy připraveni na všechny neočekávané situace, které by mohli nastat. To byl prioritní úkol pohraniční vesnice, jež se starala o celkové zabezpečení údolí Jinsei no Sanbe.
Když konečně trojice dorazila do přístavu, i na brzkou ranní hodinu zde bylo velice rušno. Všude se motali lidi a shinobi a lodě odtud odplouvali a připlouvali jedna za druhou. Oni však zamířili k jedné menší, kolem které se zrovna moc lidí neshromažďovalo a spíše se jí vyhýbali. Jak Kichiro, tak i Shizuko si mohli povšimnout, že přístav není nijak zvláštní nebo viditelně zabezpečení, ale vzhledem k tomu, co už viděli u brány, mohli si hned domyslet, že to je jen klam oka.
"Zde vás tedy opustím..." Zastavil se náhle bělovlasý mladík na mole kousek od jejich lodi a s temito slovy se na ně otočil.
"O malou chvíli vás kontaktuje pověřená osoba, která vám sdělí důvěrnější informace o samotné misi a vypraví vás na cestu. Prosím tedy, neopouštějte toto stanoviště a trpělivě vyčkejte. Prozatím se například můžete trochu více seznámit, pokud se již neznáte" A poprvé za celou dobu se na ně lehce usmál, načež bez dalšího zdržování se znova otočil na patě a neslyšně zmizel. Oběma však mohlo dojít, že zajisté bez patřičné kontroly nezůstali, jen o tom nebyli uvědoměni. Jak by však někdo chtěl v takovém chaosu zjistit, jestlil jej někdo nesleduje, že?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://narutofuture.forumczech.com
Satsuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 17. 04. 15

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Sun Nov 08, 2015 4:26 pm

Po ceste na miesto určenia sa nám ani nedostalo moc výhľadu na dedinu, no to ma nejako moc netrápilo, keďže som ani nebola moc na vyhliadky. Nikdy som sa moc nezaujímala ani o dediny samotné, keďže môj domov nebol ani v jednej z nich a ani nikdy nebude. "Sú dosť opatrný musím uznať." Poznamenala som len tak pomimo pre seba, keďže i keď som nikoho iného než náš bielovlasý doprovod nevidela, cítila som si na chrbte neustále oči. Možno som bola len moc paranoidná, ale nakoniec boli sme predsa len cudzinci pre nich i keď o našej návšteve vedeli. Keď sme dorazili do prístavu, udivovalo ma ako tu oproti Hiroki bolo veľa ľudí na takúto rannú hodinu. Taktiež po trochu dôslednejšom prieskume ma prekvapilo, že tu viditeľne nie je takmer žiadna stráž, takže buď boli nejako takticky rozmiestnený aby ich len tak nešlo vidieť, alebo tu fakt neboli, čo by nedávalo zmysel vzhľadom na polohu tejto dediny a ako moc je "obrnená". Keď sme zastavili kúsok od jednej lodi, okolo ktorej sa nepohyboval takmer nikto, náš bielovlasý doprovod nám dal ešte posledné inštrukcie a zmizol ako by s nami ani nikdy nešiel. "Dúfam, že si pohnú. Nemám v pláne tu stráviť celý deň." Sykla som trochu nepríjemne v mysli a prešla som okolo Kichira, na čo som si sadla na kraj mola a nechala som si len tak visieť nohy. Nebola som moc spoločenský typ, takže som nemala ani v pláne sa z nikým rozprávať pokiaľ by to nebolo fakt nutné. Už tak som prečerpala svoj limit s Akiom, ktorý mi pílil uši celú cestu sem a chcela som mať aspoň chvíľku svoj kľud, i keď to na takomto rušnom mieste ťažko šlo. Lode sem prichádzali a odchádzali jedna za druhou, takže tu bol neustále nejaký hluk. Rukami som sa podoprela za chrbtom a hlavu som mierne podvihla k oblohe, ktorú som pokojne zo svojím kamenným výrazom sledovala. Chvíľku som premýšľala o tom, či by som sa nezašla pozrieť ešte po dedine, ale to by mi pravdepodobne po krku skočili stráže, takže som to aspoň na teraz hodila za hlavu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Numnum
Nováček
Nováček
avatar

Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 20. 04. 15


  : Kichiro Kita | Secret
 : 1
 :
0/2000  (0/2000)

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Sun Nov 08, 2015 5:38 pm

Celú cestu šiel v tichosti za tými dvoma a bez jediného slova sledoval cestu okolo seba, zaznamenával a ukladal si ju do pamäte. Nikto predsa nemohol vedieť či tú istú cestu znova nevyužije, že nie ? Keď došli do prístavu ihneď si všimol, že to je až príliš mnoho ľudí a príliš málo stráže čo mu samotnému prišlo divné. Nič však nenamietal. Koniec koncov toto nebola dedina v ktorej žil alebo mal s ňou niečo spoločné. "Farmárčiť by sa tu nedalo. Príliš veľa vlhkosti, málo pôdy a zrejme by farma musela byť mimo dediny." Prešiel si v hlave pri pomyslení na to, že by kľudne mohol žiť aj tu za iných okolností. V takýchto chvíľach si však hovoril, že je rád tam kde žije momentálne, ďaleko od problémov vo svojom vlastnom raji. Keď prešli ku svojej lodi, ktorá bola menšie než ostatné ostal trocha nechápavo stáť. "Oni nás chcú zabiť na mori, je mi to jasné." Povedal si trocha uštipačne v hlave na čo však stále neprotestoval slovami. Keď sa k nemu dostali posledné slová posla, ktorý odišiel, ostal stáť na móle rozmýšľajúc čo ďalej. Shizuko nevyzerala byť moc spoločensky založená čo dokazoval aj fakt, že sa niešla Kichirovy predstaviť ale radšej odišla bokom kde sa posadila na kraj móla. Avšak Kichiro to nechcel vzdať len tak. Pomalým krokom prešiel vedľa Shizuko no nie tak blízko aby sa ho mohla dotknúť alebo on jej. Sám mal rád svoj životný priestor na čo nechcel narúšať priestor ostatných ľudí ktorý o to očividne nestáli. V jednoduchosti si sadol na kraj móla tak isto ako Shizuko, následne vytiahol blok s ceruzkou a začal naň niečo čmárať. Keď skončil tak položil blok s ceruzkou vedľa seba a jednoducho ho posunul smerom k Shizuko na čo len spravil mľaskavý zvuk aby získal jej pozornosť. Teraz bolo už len na nej či si blok vezme alebo nie no pokiaľ by to spravila, mohla si tam všimnúť jasne napísané "Ahoj."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Satsuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 17. 04. 15

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Sun Nov 08, 2015 9:26 pm

V moment, keď Kichiro prešiel okolo mňa som spozornela, keďže som netušila čo od neho mám čakať, no nakoniec si len sadol neďaleko odo mňa a vytiahol si notes, na ktorý začal niečo písať. "Aspoň, že si ten idiot nesadol hneď vedľa mňa ako Akio.. Argh.. ešte stále ho mám pri zmienke jeho mena chuť zabiť." Na moment som privrela oči až kým sa z jeho strany neozval nejaký mľaskavý zvuk, ktorý ma donútil mierne pootvoriť oči, na čo som sa periférne pozrela jeho smerom aby som zistila čo vlastne chce. Všimla som si, že ten blok čo mal nedávno v rukách bol teraz položený vedľa mňa. Mierne som natočila hlavu do strany aby som si mohla prečítať čo tam je, na čo som mlčky hlavu opäť natočila späť k oblohe. Bolo mi trochu divné prečo mi to nepovedal, ale na druhú stranu som za to aj ďakovala, keďže môj limit "spoločenskosti" mi tri krát už prečerpal len Akio. "Prišiel si o jazyk?" Povedala som celkom rýpavo po asi pol minúte čo som si to prečítala. Hľadela som aj naďalej pred seba nezaujato, keďže ma fakt nebavilo tu len tak bezvýznamne sedieť a čakať boh vie vlastne na koho. "Ach jaj, to už som mohla mať dokúpené zásoby a pomaly aj na pol ceste pre hocičo iné." Premýšľala som čo som vlastne mohla produktívnejšie spraviť kebyže sa nevykašlem na Akia tak ako som pôvodne chcela. Celé toto tu sa mi stále zdalo dosť podozrivé, keďže nikto nám nechcel nič povedať a ešte k tomu nás chceli poslať na Sonohoku vraj za boh vie akým účelom. Batoh som si dala po chvíľke z ramien dole a položila ho vedľa seba, keďže to nevyzeralo, že by sa tu niekto zjavil skôr než možno za dvadsať minút. "Tiež sa ti to celé nezdá?" Spýtala som sa ho len tak z ničoho nič, no môj výraz ostával stále chladný, čo možno vyzeralo ako by som to ani nebrala tak vážne, no práve opak bol pravdou. Obvykle by som sa na toto nikoho nepýtala, ale už pri bráne vyzeral celkom nervózne, teda mne to tak aspoň prišlo. Okrem toho, prečo by nás tu posielali len tak narýchlo bez hocijakého vysvetlenia?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Numnum
Nováček
Nováček
avatar

Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 20. 04. 15


  : Kichiro Kita | Secret
 : 1
 :
0/2000  (0/2000)

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Mon Nov 09, 2015 6:06 pm

Kichiro nečakal, že si Shizuko vezme ten blok no tiež nečakal práve takú otázku akú sa spýtala. Vedel, že mnohým ľuďom príde divné, že radšej píše do bloku než rozpráva no nemal vôľu to každému jednému vysvetľovať. Blok si v jednoduchosti pritiahol späť k sebe a začal doň niečo znova písať. Popri tom písaní sa však Shizuko spýtala otázku, ktorá ho už tak moc neprekvapovala. Cítil sa celkom rád za to že nebol jediným kto sa cítil nie zrovna bezpečne. Tentoraz škrtal do bloku o niečo dlhšie než predtým keďže zrejme písal aj dlhšie vety než hlúpe "Ahoj". Keď skončil, znova posunul blok smerom k nej aby si ho mohla prečítať. "Nerozprávam, pretože nemusím. Ty tiež nebojuješ pretože nemusíš. Je to tvoja slobodná voľba." Keď si bol istý, že si to prečítala prehodil blok na druhú stranu kde bolo napísané niečo iné. "Nezdá sa mi to už od doby čo som opustil farmu. Chcem zistiť prečo zrovna mňa povolali a na čo ma vlastne potrebujú." Keď si bol istý, že si prečítala aj túto stranu tak si vrátil blok späť do vrecka. Na okamih sa zahľadel na hladinu vody, ktorú pár sekúnd pozoroval nie moc duchaprítomným pohľadom. "Zdalo by sa mi to o niečo viac príjemnejšie keby som aspoň vedel čo presne po mne chcú, alebo prečo zrovna iný ostrov ?" Kichiro to všetko zo seba dostal strane rýchlo aby nemusel zbytočne naťahovať slová pretože vedel, že keby v blízkej dobe povedal o dve vety viac, už by z jeho úst začal sršať menší prúd krvi. Bohužiaľ toto vedel zrejme len on sám a osobne nechcel roznášať svoje problémy do povedomia ostatných.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Satsuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 17. 04. 15

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Wed Nov 11, 2015 10:24 am

Moc ma neprekvapilo, že mi neodpovedal, čo mi fakt len nahrávalo do tej teórie, že prišiel o jazyk. Predsa len to síce nebola moja vec, ale to mi bolo akosi jedno. Miesto slovnej odpovede si teda opäť vzal blok a začal do neho niečo písať. Tento krát to už bolo ale niečo očividne dlhšie než len pozdrav. Pohľad z neho som teda presunula na vodnú hladinu a sledovala som malé vlnky, ktoré sa tvorili tým ako lode prichádzali a odchádzali z prístavu. Na môj vkus tu bolo ale stále moc rušno, aby som si užila niečo také ako je len pokojné sledovanie hladiny. Po chvíli ale opäť skončil blok pri mne, tak som mierne stočila hlavu do strany aby som na to videla a mohla si to prečítať. "Hmm." Odfrkla som si a pozrela na moment na neho. "Možno to nakoniec nebude až taký idiot.. Ale všeho dočasu, sotva môžem tvrdiť, že viem aký je keď ani len neprehovorí." Preletelo mi hlavou, na čo som si všimla, že ešte otočil stranu, kde bolo tiež niečo napísané. "Tak farma? To by aj mňa zaujímalo prečo by povolávali farmára do boja.. Musia byť naozaj zúfalí." Dodala som trochu rýpavo, no stále s kamennou tvárou. Bola síce pravda, že na obyčajného farmárskeho chlapca bol trochu moc vybavený, ale kto som ja aby som to súdila. Bol to koniec koncov ich problém a mňa do toho ani omylom nič nebolo. Pohľad som stočila teda opäť pred seba, na čo Kichiro prehovoril dosť rýchlo a potichu. "Oh, takže si predsa len neprišiel o jazyk." Povedala som tak isto pokojne a z nezáujmom ako pred tým. "Ale máš recht. Je to všetko až moc ututlané a nás by na nejakú dôležitú misiu predsa neposielali. Od toho sú skúsenejší shinobi." Na malý moment som sa nad tým všetkým zase zamyslela, keďže predsa len som nechápala prečo to všetko tak tajiť. Ja som síce sama mala kopec svojich tajomstiev o ktoré som nemala v pláne sa podeliť absolútne z nikým, ale tak to som isto nebola sama. Predsa len každý má svoje tajomstvá či už je to len niečo bezvýznamné, alebo niečo naozaj dôležité. Otrávene som sa po chvíľke postavila a natiahla sa, keďže ma bolel trochu chrbát. Napravila som si mikinu a dala si opäť ruky automaticky do vačku, pri čom som sa rozhliadla či neuvidím nejakú podozrivejšiu osobu, ktorá si to bude mieriť ku nám, keďže ma tu osobne prestávalo baviť čakať. "Dávam tomu ešte pár minút a keď sa nikto neukáže, idem domov nech je toto aj misia priamo od Kage.. Nemám za potreby tu lelkovať celý deň a čakať kým si niekto uráči dopraviť svoj zadok sem aby nám konečne zadal inštrukcie." Sykla som mierne podráždene v mysli a pokojne som sa rozhliadala navôkol či teda niekoho neuvidím.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daimyō
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 03. 15
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Fri Nov 13, 2015 5:05 pm



~Posel~

Na rozdíl od ostatních, co se museli dopravit sami a pak jejich doprovod byl vystřídán, Taka to měla o něco více jednodušší. Zdálo se totiž, že samotná žena, která ji neměla moc v lásce, měla jisté pravomoce, jež jí umožňovali více, než by se na první pohled mohlo zdát. Už jen to, že mohli využít lodní dopravu a tak cestu zkrátit o velice drahocenný čas byla výsada, jež si každý shinobi rozhodně dovolit nemohl. Sice nebylo jasné, jestli to bylo díky tomu, že Taka žila u radní Hiroki a nebo kvůli právě jejímu doprovodu, ale bylo zapotřebí, aby si toho alespoň trochu cenila.
Samotná brána Satsuki také neskýtala větší problém, jelikož stráže jim uvolnili cestu hned, jak je zpozorovali a bez další prohlídky nebo výměně doprovodu je nechali projít. Dalo by se říci, že díky tomu jejich ochrana nevypadala zrovna nejlépe, ale všichni, kdo shinobi ze Satsuki alespoň trochu znali, ani na chvíli nepochybovali, že by nebyli velice dobře obeznámeni s tím, jak k této situaci mají přistupovat a že by například nezavedli jiná potřebná opatření.
Zbytek cesty už nebyl zrovna složitý a než by se kdo nadál, objevili se v přístavu, který by neustále plný lidí, i když dnešní ráno bylo trochu přehnané. Černovlasá žena si to okamžitě zamířila k dvěma osobám, jež teď lelkovali na jednom mole a ani se neohlížela, jestli jí Taka stále následuje. Měli velké štěstí, že celé zpoždění dokázali docela slušně dohnat a že dorazili ještě včas před ním, než se ukázala ona. Ale jak se říká, když na něco člověk zrovna myslí, má ve zvyku se to stát nebo ukázat a tak to také bylo i teď. Než totiž černovláska mohla ostatní členy mise oslovit, ozval se rozvážný a z části trochu i přísný hlas, který nemohl patřit nikomu jinému. Skutečně byla přesná jako hodinky.







~Yori Megumi~

Yori si nikdy nepotrpěla na nějaké extra výstupy, které měl každý ve zvyku provádět. Místo toho, aby se nečekaně zjevila před jejich obličejem, v klidu si došla, aby měl každý možnost si na její přítomnost připravit a také si jí do té doby dostatečně prohlédnout. A právě teď se ku skupince děcek blížila s rázným krokem a její červená hříva za ní vlála jako nějaký závoj. Co však především mohlo překvapit Shizuko a Kichira byl asi ten fakt, že jejich předchozí doprovod teď doprovázel právě tuto ženu. Jejich výrazy se však natolik změnili, že by je snad ani člověk nepoznal. Seiko teď vypadala trochu více nejistě a její oči těkali sem a tam. Její zadek už teď nevypadal, že by chtěl zbourat vše, co se k němu přiblíží na dva metry vzdálenosti, ba spíše naopak. Kráčela s takovými malými, ale rychlými krůčky a přitom své ruky držela spojené před sebou, jako by chtěla zajistit, aby se jí netřásli. Naopak Akio vypadal dost sebejistě, ale bez svého předešlého zápalu. Na tváři mu hrál neutrální výraz a pro všechno překvapení, jeho pusa zůstávala zavřená. Postoje obou poslů zůstával i nadále stejný, když se konečně Yori zastavila a pohlédla na mladé shinobi před sebou. V tu chvíli neotálela i sama černovlasá žena a mile ráda opustila Taku jako její doprovod a zařadila se kousek za radní a těma dvěma.
"Zdravím vás" Promluvila náhle Yori a tím dávala všem přítomným najevo, aby už přestali těkat pohledem mezi všemi ostatními a zaměřili se přímo na ni.
"Jsem ráda, že jste mohli všichni dorazit v tuto brzkou hodinu a to co nejdříve i přesto, jak tohle pozvání bylo nečekané. Pro ty, co by náhodou nevěděli kdo jsem, jmenuji se Yori Megumi a jsem současnou Hyogi Satsuki" Na chvíli se odmlčela, aby dala nejspíše všem šanci vstřebat tuto informaci, načež zase pokračovala.
"Pozvala jsem si vás po dohodě s radní Hitomi Yumiko a s radním Moyojo. Tohoto jednání se sice účastnilo mnohem více lidí, ale ti ostatní vás nemusejí zajímat. S vaší radní bylo projednáváno, jaké shinobi v současné době má k dispozici, přičemž jí byli dány i jisté kritéria, které bylo nutné splňovat. Bez jejího souhlasu totiž samozřejmě nemůžete být pozváni někam jinam, ať už se jedná o cokoliv. Naopak Hyogi Moyojo je přímo hlavním strůjcem celé této akce a také právě v Midori, kam vás brzy přepravíme, bude vaše mise teprve začínat. V tuto chvíli samozřejmě není nutné vás o všem informovat a zároveň také všechny potřebné detaily sama neznám, jelikož tato mise spadá přímo pod ostrov Sonohoka. Můžu vás ale ujisti, že se nejedná o žádný hloupý žert a tyto výpomoci mezi ostrovy jsou velice běžné. Většina z vás se s tím ještě tolik nesetkala, jelikož vzhledem k vašemu věku jste byli zapojování spíše do misí, které souviseli přímo s vaší vesnicí nebo ostrovem a nebylo nutné vás využívat nějak jinak. Většina z vás se však dostává do fáze života, kdy je nutné se posunout dál a i když se žádný shinobi sloužící pod jakýmkoliv ostrovem nešetří, hledí se na jisté rozmezí věku a zkušeností, jež je nutné splňovat, aby většina misí byla splněna včas a správně. Bez toho by život na ostrovech nebyl možný a my skutečně nemůžeme vysílat každého, jak se nám zlíbí, jelikož i když se vám to některým nebude líbit, správnost mise a blaho celé komunity je přednější, před životem shinobiho a ne vše lze svěřit nezkušeným dětem bez špetky úcty. To by vedlo spíše k úpadku celého systému, což by mělo za následek jen chaos. Teď ale dostáváte příležitost se posunout dál a věřte, od této chvíle vše bude jen těžší, náročnější a samozřejmě i nebezpečnější. Jak se jednou totiž stanete součástí spojených shinobi sil ostrova Sonohoka a Saisho, už to nelze vzít zpět." Vážnost jejich slov dodával i fakt, že celou dobu si na tváři uchovávala jakýsi přísný výraz, který jen podněcoval to, aby si všichni přítomní uvědomili, že život není o tom jen brát, ale musí se i dávat a pokud se chtěli stát shinobi, museli počítat s tím, že občas budou muset dávat více, než sami budou brát. To vždy byl a bude úděl shinobiho a takový život si také zvolili. Časy byli zlé a lidé potřebovali v někom vidět oporu.
Po delší pauze, kterou si Yori dala a zároveň nechala ty děcka, aby si vše v hlavě pořádně srovnali, se konečně její výraz ve tváři změnil a na malou chvíli se přetvořil do lehkého úsměvu. Ten po chvíli zmizel, ale i tak radní na tváři stále byl znát mnohem milejší výraz, než tomu bylo po jejím příchodu.
"Jestli jste vše dobře pochopili a jste s tímto základním principem shinobiho obeznámeni, chci od vás slyšet jednoznačné "a"no, načež vám vysvětlím pár důležitých věcí, které vás jistě zajímají. Mezi to samo sebou patří i ten fakt, proč bylo nutné, aby vás po celou dobu doprovázeli moji podřízení." Načež rukou ukázala na ty tři, kteří za celou dobu nevydali ani hlásku. Co řekla, byla však velice lákavá nabídka, jelikož se konečně měli dozvědět i něco více než jen to, že byli vybráni na "nějakou misi". Snad se tedy od této chvíli začnou věci alespoň trochu hýbat.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://narutofuture.forumczech.com
Krumla
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 18. 04. 15


  : Taka Tokugawa | Secret
 : 5
 :
0/2000  (0/2000)

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Sat Nov 14, 2015 2:19 pm

Taka Tokugawa



Nebolo to tak, že by som si nevážila rôznych maličkostí ktoré sa mi pomerne celý môj život dostávali, skôr som ich z istého hladiska začala brať za samozrejmosť a tak som sa nad nimi ani nepozastavovala. Napríklad teraz a ten spôsob dopravy, tá rýchlosť a nezastavovanie sa nikde.. necítila som žiadnu vďačnosť, keďže som to nebrala ako vec, ktorá sa mi dostávala vďaka môjmu doprovodu. Skôr ako nutnosť, pravdepodobne kvôli nejakému časovému delay ktorý trebalo dohnať. No predsa len som začala byť už pri ceste viditeľnejšie nervózna. Prečo? Pretože sme mierili do Satsuki. Dediny, v ktorom sídlil môj klan a v ktorom by sa momentálne mala nachádzať moja mama. Bol to ten typ osoby, ktorý svoje deti nadovšetko miloval no na druhú stranu.. nie, nechceli ste sa tej ženskej dostať pod zub. Nie že by som nemala rada výzvy, no naozaj som dúfala, že s týmto mojim príchodom mama moc nemá. To by si ma hneď chcela nejak vyskúšať, hodiť do jamy levovej a kto vie čo všetko.. až mi po rukách naskočili zimomriavky. 
Keď sme vystúpili z lode, zamierili sme si to k dvom osobám a ja som si ich len zbežne pozrela. Boli starší než ja ..  o pár rokov minimálne. V tom sa objavila ďalšia osoba a ja ? .. úprimne, som si vydýchla. Bola to len vodkyňa Megumi... žiadna mama, žiadny vyššie postavený člen klanu. Vďaka bohu.
Pozdravila nás a.. spustila. Prvých pár viet bolo v pohode, no následne podľa môjho názoru podala až príliš veľa pre nás nepotrebných informácií. Predsa len shinobi nepotrebovali vedieť "prečo".. aspoň nie tí nášho ranku. Tí dvaja tiež nevyzerali ako nejaké hotshots alebo esá. Skôr.. tak priemerne, ako každý iný genin. Aj tak som si ju však vypočula až do konca. Naozaj ukecaná osoba.. úplný opak mojej mami. Pri spomienke na ňu ma znova prepadli zimomriavky a ja som sa veľmi rýchlo a trocha nervóznejšie obzrela takým skenovacím štýlom okolo seba, či nás odniekadiaĹ nesleduje. To by síce nebol jej štýl ale, u nej človek nikdy nevedel.
"Ano." Odvetila som po mne chcenú odpoveď, aj keď som to hneď nevyhlásila ako hotovú vec, alebo ako keby som bola nejakým fanatikom. skôr tak klasicky, stroho.. vojensky.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Numnum
Nováček
Nováček
avatar

Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 20. 04. 15


  : Kichiro Kita | Secret
 : 1
 :
0/2000  (0/2000)

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Mon Nov 16, 2015 4:07 pm

Kichiro si pozorne vypočul čo mu Shizuko povedala no nijak na to neodpovedal keďže nemal žiaden dôvod. "Tak farmár, hmm ? Keď nič iné tak je to dobré maskovanie. Kto by čakal, že na farme sa nachádza dojo, dvaja samurajovia a shinobi ?" V tom však začul nejaké kroky ktoré ho donútili otočiť sa. Nemal to robiť. Na jeho nepríjemné prekvapenie videl štyri osoby, z ktorých jednu osobu poznal z poslednej cesty. Čo si však všimol rozdielne bolo to, že tá žena už nevrtela zadkom ako prvotriedna ... ľahšia žena, ale že bola skôr nervózna a mierne neistá. Čo však viac zaujalo jeho pozornosť bola osoba, ktorá ich oboch pozdravila. Hneď na to sa predstavila na čo sa na moment zasa odmlčala. "Yori Megumi ... Hyogi Satsuki ... zaujímavé." Prebehlo mu rýchlo mysľou na čo len ďalej čakal čo bude hovoriť. Musel uznať, že táto žena zrejme celkom rada a dlho rozprávala vzhľadom na to koľko toho povedala a koľko informácií dostal i keď niektoré neboli moc pekné. Po tom čo sa spýtala, či chápu základným princípom shinobiho sa Kichiro len odsunul trocha vzad na čo sebou hodil o mólo a pravou rukou si zakryl obe oči. "Kichiro, dnes si nemal vyliezať z postele. Na druhú stranu, splnil si nejaké čudesné kritériá na túto misiu. Mám sa cítiť poctený alebo nie ? Na druhú stranu, stať sa súčasťou spojených síl Sonohoky a Saisho..." Kichirové vlastné myšlienky ho privádzali do štádia rozmýšľania kde nevedel pomaly ani ako sa volá. Toľko informácií, tak málo času na ich strebanie a následné rozhodnutie sa ? Avšak vzhľadom na to, že prešiel už tak ďaleko nemohol jednoducho vstať a odísť späť domov a tak jediné čo mu ostávalo bolo súhlasne kývnuť hlavou."Áno"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Satsuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 17. 04. 15

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Mon Nov 16, 2015 4:56 pm

Po nejakom čase sa objavila ďalšia dvojčlenná skupinka, ktorá sa tiež očividne moc nemusela. Nevenovala som im takmer žiadnu pozornosť, keďže ma ani nezaujímalo čo sú zač. Bolo už na čase, že sa konečne ukázal niekto, kto by aj vyzeral trochu schopnejšie a mohol nám aj predať ďalšie informácie. Čo ma ale donútilo sa mierne zamračiť nebola ani zďaleka červenovlasá žena ktorá si to mierila k nám, ale jej doprovod čo kráčal za ňou. "A to som dúfala, že ho už nikdy neuvidím." Prebehlo mi mysľou, pri čom som chladne sledovala Akia. Tú ženu čo doviedla Kichira som plne ignorovala tak isto ako aj tú červenovlásku aspoň zatiaľ. Keď už boli dostatočne blízko, zastavili sa, na čo som a natočila telom na nich a stále pozerala na Akia. Tváril sa už úplne inak než pred tým keď išiel so mnou a hlavne držal jazyk za zubami. "Ale ale.. niekto nám tu prišiel o jazyk?" Rýpla som si chladne tak isto do Akia, na čo sa mi na malý moment zdvihol do mierneho úšklebku jeden kútik, ktorý v zápätí zmizol a nahradil ho opäť môj kamenný výraz. Musela som ale uznať, že som bola rada, že nezačal po celom prístave zase vykrikovať moje meno ako zmyslov zbavený. V moment keď nás tá žena pozdravila som ju opätovne odignorovala a stále sledovala Akia. Keď som ale začula slovo Hyogi, pohľad som pretočila na tú červenovlásku. "Nevyzerá vôbec ako Hyogi.." Zamrmlala som si v mysli, keďže moja predstava Hyogi bola o dosť inakšia než to čo tu predo mnou stálo. Akonáhle ale začala hovoriť, moja pozornosť postupne upadala, až som ju nakoniec skoro úplne stratila keď začala rozprávať o ostrovoch a ako im máme slúžiť a otočila som sa telom späť na more, ktoré som začala s rukami vo vačkoch sledovať. Nebola som zvyknutá viesť s ľuďmi rozhovory a rozhodne som ešte nikdy nepočula niekoho tak dlho rozprávať až na otca keď ma učil. Jeho som ale musela počúvať a venovať mu pozornosť, no táto osoba pre mňa neznamenala absolútne nič. Uznávala som síce vyššie hodnosti, ale stačilo fakt veľmi málo aby v mojich očiach padli a neboli pre mňa ničím špeciálny. U nej to zariadil vlastne už len prvý dojem, ktorý si u mňa pokazila tým neskutočne dlhým blabotaním. Keď už ale vyzeralo, že skončila s tým jej preslovom, mlčky som sa posadila opäť na mólo a hľadela som len tak do diaľky. "Nič nie je dôležitejšie než môj cieľ a nikto to nezmení." Na malý moment som sa zamračila a vytiahla si jednu ruku z vačku, na čo som si ju priložila na miesto na  hrudi kde som mala náhrdeľník, no nevyťahovala som ho s pod zapnutej mikiny. "Ja Vás nájdem, to prisahám." Prebehlo mi mysľou, na čo som si ruku dala opäť do vačku a čakala som či začne hovoriť aj niečo užitočné pred tým než by som ich zase začala ignorovať.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daimyō
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 03. 15
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Mon Nov 16, 2015 7:52 pm

~Yori Megumi~

Yori možná měla na srdci občas více slov, než bylo třeba, ale sama to brala za nezbytnou součást pípravy každého shinobiho. Tyto děcka si ani neuvědomovali, co je do budoucna čeká a co si dennodenně spousty jim podobných shinobi musí prožívat. Chtěla, aby si tento fakt uvědomili a nebrali to jen tak na lehkou váhu. Bylo nutné, aby jeden ve druhém našli oporu a měli vždy někoho, kdo jim s čímkoliv mile rád vypomohl. Pokud by to tak totiž nebylo, jejich život by nebyl zrovna nejdelší a nikdy by nedokázali dosáhnout svých cílů. To Yori věděla až moc dobře, jelikož sama si tímto musela projít, ale na rozdíl od nich její kamarádi neměli tolik štěstí, aby se dostali tak daleko.
Většina zde přítomných její slova alespoň z části akceptovali, i když si možná mysleli něco o prdeli. Našli se ale i šedé myšky, u kterých to bylo trochu jinak.
"Chápu, že každý z vás má svou hlavu, své cíle a nemíní poslouchat žvásty nějaké ženy, kterou pomalu ani neznáte a slyšíte o ní prvně. Ale, mnoho z vás si musí uvědomit, že ne vše dokážete zvládnout sami a pokud si občas k sobě někoho nepřipustíte nebo nenajdete oporu, o kterou se vždy budete moc opřít, když bude potřeba, vás život nebude mít dlouhého trvání. Různé situace a různé možnosti vám nabízí několik cest a když například toužíte někoho najít, nikdy nevíte, jestli některý z lidí kolem vás o nich neví více, než by se na první pohled mohlo zdát a že by jeho pomoc mohla být nezbytnou součástí pro dovršení vašeho cíle. Ale je to jen prostý příklad, o kterém by jste však měli alespoň trochu přemýšlet" Přičemž při tomto příkladu se její pohled nenápadně zabodl do šíje právě bělovlasé dívky. Ostatní tato narážka asi nikterak z míry vyvést ani nemohla, až tedy na Shizuko. To, co totiž Yori pronesla znělo spíše tak, jakoby o jisté záležitosti věděla více, než by bylo zdrávo a to bylo až převelice podezdřelý. Ona ale nebyla typ, která by se s něčím dělila bez toho, aby jí samotné někdo neprokázal stejnou laskavost při plnění misí nebo například i nějakou tu úctu. I když... to dělení zde mělo společných více lidí.
Yori nemohla opomenout ty drobné narážky a pohledy, které byli směřované k jejímu doprovodu. Proto se rozhodla asi tuto situaci vyřešit ihned a vše patřičně objasnit. Musela však uznat, že Seiko i Akio byli dobře vycvičeni, když dokázali celou dobu jen tiše stát a ani jednou nezareagovat, když se ostatní o ně začali zajímat.
"Předpokládám, že každý z vás někoho z mého doprovodu tak trochu již poznáte a neudělali jste si na ně to nejlepší mínění. Proto bych vás asi měla informovat, že doprovodit vás do Satsuki a to jistým specifickým způsobem, bylo součástí mise všech třech mých podřízených. Muselo vám být přeci jasné, že kdyby se jednalo je o pouhé předvolání na misi, rozhodně by vás žádný shinobi po celou dobu nedoprovázel" Usmála se trochu rošťácky Yori a i když po nějaké chvíli tento úsměv polevil, stále byl tak trochu viditelný.
"Neřeknu vám k tomu více, než-li jen to, že shinobi v Satsuki musí být přizpůsobivý a zvládat různé situace, mezi které patří i samotná infiltrace nebo přestrojení. Proto každý můj podřízený, který chce postoupit o úroveň výše musí projít několika zkouškami, které je ověří a dá jim potřebné zkušenosti pro budoucí mise. Proto když se naskytla možnost, kdy bylo nutné vás předvolat na misi, zadala jsem těmto třem shinobi, aby vás do Satsuki přivedli, ale nechovali se způsobem, který je u nich běžný" Toto začínalo být skutečně zajímavé, i když někomu už pomalu pár věcí mohlo docházet, což nebylo zrovna nejpříjemnější zjištění.
"Tady Seiko je známá svou milou a zdrženlivou povahou a málokdy se nějak více projevuje. Z toho důvodu jsem potřebovala zjistit, jestli dokáže být i svým pravým opakem. Zvládla to na jedničku" Yori se na Seiko pěkně usmála, načež se otočila na Akia.
"Akio je naopak velice inteligentní mladík, který mě vždy překvapoval svými zkušenostmi, ale zároveň mě trápila i přímo jeho notorická mlčenlivost. Sotva se svými kolegy občas prohodí pár slov a stále je takový zamyšlený jako by neustále cestoval ve své mysli Nevěřila jsem, že by zvládl se chovat jako hyperaktivní, přihlouplý, ukecaný mladík, kterého by jste po chvíli nejraději uškrtili. Také to zvládl na jedničku" Načež Akiovi byl také věnován jeden pěkný úsměv.
"No a nakonec tu máme Shiku, která po dlouhé době dokázala nezmrzačit osobu, kterou doprovázela nebo se s ní například nevyspat, protože její cholerické děvkaření je občas skutečně na obtíž" Zamračila se Yori na Shiku a ostatní mohlo asi docela překvapit, že to řekla takhle na plnou hubu.
"Nemůžu za to, že chlapy a někdy i ženský, neumí odolat!" Odsekla Shika a hrála si na velice uraženou.
"Naposledy ses vyspala s diplomatem, který nám měl zajistit velice důležitý obchod, jež by Satsuki dosti vojensky vypomohl, ale místo toho pak odmítal jakkoliv komunikovat, jelikož byl zřízený jak kdyby běžel maraton! Navíc si pak vyjednával podmínky typu "dokud si mě nevezme za muže"! To mě skutečně nepřijde nijak obzvlášť zodpovědný!" Vyjela Yori okamžitě po Shice, div ji něčím nepřetáhla. Nakonec se však jen chytila za hlavu a zdlouhavě si povzdychla.
"No, zakončila bych to tím, že jejich zkouška byla až překvapivě úspěšná a já se vám chci jen omluvit, že bylo nutné k tomu využít právě vás. Hodně však vždy záleží na tom, aby zúčastnění o tom neměli naprosto žádné informace a tak se zamezilo podvádění." Očividně chtěla Yori dodat ještě nějakou informaci, ale přerušil ji shinobi, který jí očividně musel předat nějakou důležitou zprávu. Proto se také na chvíli odmlčel a poodešla stranou, přičemž všech 6 zbylých přítomných nechala osamotě.
"Ehm... Kichiro-k-k-kun... o-omlouvám se za to, co jsem ř-řekla... nemyslela jsem to tak. Snad ti to n-někdy vynahradím" Ozvala se náhle na malou chvíli Seiko, přičemž udělala krok blíže k zahalenému chlapci. Hned jak dořekl, co chtěla, se však zařadila zpátky a dělal jako že tu není.
"Také se omlouvám, bylo to však nezbytné. Máš skutečnou pevnou vůli" Ozval se hned na to Akio a lehce pokývl hlavou směrem k Shizuko jako znamení uznání. Dále už se k celé záležitosti však také nevyjadřoval.
Shiku naopak raději zůstala mlčet, jelikož skutečně neměla co říci a stále si ještě hrála na uraženou,. Ona na rozdíl od ostatních totiž myslela vážně každé jediné slovo.
"Omlouvám se za vyrušení, ale toto bylo neodkladné" Ozvala se znova Yori, která se po chvíli zařadil zpátky na své místo.
"Myslím si, že teď už není nutné dále něco rozebírat a ode mne jste se dozvěděli víceméně vše, co jste potřebovali a možná i něco navýše. Proto bych vás ráda požádala, aby jste se přesunuli na vaši loď, která je již připravená k odplutí, aby jsme se již déle nezdržovali. Moyojo-san vás jistě už netrpělivě očekává a zbylý členové týmu také. Takže vám přeji hodně štěstí při vaší misi a jistě se zase brzy uvidíme" Svá konečná slovo Yori završila zářivým úsměvem, kterým obdařila každého ze tří dětí a nadále se s nimi už nezaobírala. Měla toho na práci skutečně ještě mnoho, i když stále ještě zůstávala v blízkosti jejich lodi a naopak začala probírat něco se svými podřízenými. NA jejich lodi už byli ale připraveni shinobi, jež měli asi na starost řízení lodě a jejich bezpečnou přepravu. Konečně se tedy toho dočkali, i když... prozatím asi nebylo ještě o co stát. Přeci jen, přesun na jiný ostrov, v kom by to nevyvolalo jistou dávku nejistoty?

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://narutofuture.forumczech.com
Krumla
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 18. 04. 15


  : Taka Tokugawa | Secret
 : 5
 :
0/2000  (0/2000)

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Mon Nov 16, 2015 8:20 pm

Taka Tokugawa




Naozaj som sa na chvíľu nad týmito ďalšími slovami zamyslela. Predsa len som stále bola pomerne mladá.. neskúsená a všetko toto.. bola súčasť môjho tréningu. Nachádzala som sa však v naozaj komickej situácií. Predsa len výpomoc dedín a pri tom som originálne bola odtiaľto. Keby že som urážlivá osoba, ešte si pomyslím že ma nikde nechcú čo možno bola aj pravda. Pozrela som sa na mojich dvoch kolegov na ktorých.. som sa mala spoľahnúť. Vyzerali .. no nie úplne normálne. Normálnosť však bol relatívny pojem. Pravdepodobne som im tiež nepripadala.. normálna. Dúfala som však, že sa vedia držať rozkazov. Kto vie prečo s tým malo toľko deciek v mojom a aj ich veku problém. V duchu som sa úprimne pousmiala, keď začala dohovárať vodkyňa môjmu poslíčku lebo.. reálne ? som mala pocit, že svoju povahu absolútne vôbec nemaskovala. Takže svoju misiu.. no nesplnila ale, nebola som tu ja od toho, aby som ju odsudzovala.  V podstate sme sa ale stále nič nedozvedeli o misii a o faktoch. Prišlo mi to ako dohováranie ktoré určite bolo k veci len, by som naozaj rada vedela do čoho má moja momentálna opatrovníčka zatiahla. Keď si to tak vezmem well... musela byť naozaj nadšená.
"Hai!" Vyhlásila som s takým typickým vojenským zaklepnutím bôt a vrazením si zovretou rukou do hrude. Po tomto geste som sa bez slova otočila a začala nastupovať na loď. Nebolo na mne vidieť žiadne známky neistoty. Svoje pocity som vedela zakrývať dobre a teraz som bola na misii so..

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Satsuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 17. 04. 15

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Sun Nov 22, 2015 3:44 am

V momente čo opäť prehovorila som trochu spozornela či náhodou už nepovie niečo čo by ma mohlo aspoň trochu zaujímať, no to čo hovorila mi išlo viac menej jedným uchom dnu a druhým von. Ako ale spomenula, že "keď sa napríklad snažíme niekoho nájsť", mierne som pootočila hlavu aby som na ňu aspoň jedným okom videla a počúvala ju už teraz pozornejšie. Keď dopovedala a pozrela na mňa na malý moment som sa trochu zamračila a prebodla ju pohľadom. "Čo si ona myslí, že o mne vie?.. Zhola nič." Sykla som nepríjemne v mysli, no navonok som mala stále svoj typický nič nehovoriaci výraz, z ktorého často ľudia usudzovali, že ich vôbec nevnímam, no teraz som vnímala i keď to tak pre ňu nemuselo vyzerať. "A už vôbec nemôže vedieť čo sa stalo rodičom.. To nevie nikto.." Dodala som teraz už pokojnejšie, na čo som na moment sklonila pohľad k zemi a potom som ho zdvihla opäť na ňu. Akonáhle ale začala vysvetľovať prečo vlastne išli tí traja s nami, otočila som hlavu späť pred seba a pozerala sa do diaľky, pri čom som ju len tak matne počúvala a premýšľala som nad svojimi vecami tak ako obvykle. "Takže z nás spravila ešte aj laboratorné krysy, výborne." Moja mienka o nej po tomto objasnení klesla ešte viac pod bod mrazu než bola už teraz, čím v mojich očiach už nebola nič iné než len nejaká žena s vyšším postavením ako iné ženy. Pre niekoho to možno bola banalita, ale pre mňa nie, keďže si u mňa už pokazila prvý dojem a týmto to ešte viac zhoršila miesto toho aby to vylepšila. V moment čo ale prestala rozprávať som mierne pootočila hlavu aby som zistila čo sa stalo, na čo som si všimla len ako odstúpila od ostatných a začala sa tam v tichosti rozprávať s nejakým shinobim. Ticho ktoré nastalo ale prerušila tá malá čiernovláska, ktorá prehovorila ku Kichirovi, na čo po nej hneď prehovoril Akio, ktorému som venovala len prázdny pohľad a hlavu otočila zase späť pred seba. Chvíľku na to ale prišla červenovlasá žena späť, na čo nám len popriala šťastie pri misii a otočila sa na jej doprovod, pri čom s nimi začala niečo preberať. Tá malá čo mala ísť s nami zrejme na misiu na to len zasalutovala s hlasným súhlasom a bez zbytočných otázok sa vybrala na loď. Ja som nad ňou len pokývala neveriacky hlavou a postavila sa, na čo som si na chrbát hodila znova batoh a pomaly sa vybrala k lodi, na ktorej sme mali odísť. Ešte pred tým než som tam ale vošla som sa zastavila na malý moment, na čo som zamyslene pozrela na červenovlasú ženu a mierne sa pri tom zamračila, čo som si ani neuvedomila. Nevedela som čo tam preberali, ale nebola to moja vec, takže som sa do nich nestala a mlčky vybrala sa smerom k vstupu na loď s rukami vo vačkoch.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daimyō
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 03. 15
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Sun Nov 22, 2015 4:10 pm

~Yori Megumi~

Bylo toho spousta, co Yoriu musela zařídit. Poslední dobou bylo nutné vysílat čím dál tím více shinobi, kteří však ve velké míře ubývali a jako radní se tedy musela potýkat s tím, jak rozdělit všechny povinnosti mezi tak málo lidí. Dříve měla alespoň čas občas sama na nějakou misi vyrazit a nezatěžovat s tím své podřízené, ale v současné době se vším tím papírováním, schvalováním, schůzemi a mnoho dalším to skutečně nebylo možné. Teď navíc se objevili nové informace ohledně neustále narůstajících útocích na obě údolí, což mělo před vším ostatním prioritu a bylo to nutné co nejdříve nějak prošetřit. Zároveň se do toho zapletli ale i politické záležitosti a i když Yori nechtěla, musela do toho zapojit i pár svých lidí, kteří měli více možností díky svému umístění. To mohlo však vyvolat dosti nepotřebný konflikt, takže si skutečně musela počínat obezřetně, což ji jednou velice důležitou věc vlastně i připomnělo. Málem by na to při všem tom shonu zapomněla.
Rychle se otočila zpět k lodi, která se pomalu připravovala na odplutí a už jen čekala nalodění všech tří zbylých pasažérů. Shizuko se toho ujala jako první a zrovna ji Yori teď potřebovala. Nebylo by to tím, že by jí bylo jasný, jak je spolehlivá a jaký první dojem na ni udělala. Bylo tomu spíše naopak. Stále však měla jistý důvod, proč z těch tří to svěřit právě jí. Bylo nutné předat totiž jednou důležitou zprávu na ostrov Sonohoka a vzhledem k situaci bylo naprosto ideální využít této možnosti. Hodně lidí by sice Shizuka asi za dobrou volbu nepovažovalo, ale když je někomu skoro vše ukradený, přeci jej asi nebude zajímat, co to vlastně předává.
"Hej ty... bělovlasá.... Shizuko se jmenuješ ne?" Skočila Yori kousek před dívku a pokusila se alespoň správně uhodnout její jméno, jelikož když na někoho pokřikujte "hej" je to spíše jak na nějakého psa. Jako radní si ale Yori musela často pamatovat spousty jmen, takže se jí občas stávalo, že některé ji zkrátka vypadlo nebo se trochu popletlo.
"Něco od tebe ještě potřebuji..." Pokračovala rudovlasá žena dál, načež zpoza pasu vytáhla modrý svitek, na kterém byla jakási pečeť.
"Je nutné tento svitek předat jednomu shinobimu, který se s vámi bude účasnit mise. Je dost pravděpodobné, že vám ho představí sám Moyojo, takže by si jej měla bez problému rozeznat. Doporučil bych ti ale na předání počkat, až vás radní Moyojo propustí. Rád se totiž zajímá o to, do čeho mu nic není a ne o všem zrovna musí neustále vědět. Dobře?" Lehce se na Shizuko usmála, ale i přesto si zanechávala svůj relativně přísný a neústupný výraz.
"Ber to jako misi navíc k té svou současné. Je možné, že ti to přinese nějakou odměnu navíc a i třeba pro tvůj doprovod, tak se snaž zprávu předat" Tím svou prosbu a zároveň zadání zakončila a dále se Shizuko již nevěnovala. Bylo je potřeba teď někde jinde, takže se musela s přístavu co nejrychleji přesunout na místo určení dalšího srazu. Tito děcka nebyli jediný, kteří právě vyráželi na misi.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://narutofuture.forumczech.com
Satsuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 17. 04. 15

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Sun Nov 22, 2015 5:59 pm

Keď som už bola pomaly jednou nohou na lodi, počula som spoza mňa hlas tej červenovlásky, ktorá kričala po mne ako po nejakom psovi. Ani som sa len nezastavila a šla som ďalej, no keď sa opravila a povedala mi menom, zastavila som sa a otočila sa mlčky na ňu. "Bože, čo po mne môže ešte viac chcieť?" Vŕtalo mi hlavou, keďže som nevidela jediný dôvod prečo by som sa s ňou mala ešte vôbec baviť. Keď ale vytiahla spoza pásu nejaký modrý zvitok s pečaťou, prehliadla som si ho a pozrela na ňu, keďže začala zase hovoriť. Po tom čo dohovorila som si len mlčky prebrala od nej zvitok, dala si ho do brašne k ostatnej mojej výbave, keďže som to nechcela dávať do batohu a opäť bez jediného slova som sa otočila na päte a nastúpila na loď. Pre niekoho by toto moje chovanie možno bolo dosť neslušné voči niekomu tak vysoko postavenému ako je práve ona, ale ja som mala svoj systém odlišovania ľudí, ktorým som sa riadila a iné ma nezaujímalo. "Prečo to dala ale zrovna mne? To som jej dosť jasne nedala najavo, že nemám o ňu a ani jej kecy najmenší záujem?" Prešlo mi opäť spýtavo mysľou, pri čom som sa posadila čo najďalej od ostatných aby som aspoň chvíľku mala svoj kľud, otočila sa im chrbtom a sledovala som vodnú hladinu, ktorá ma až prekvapujúco dosť upokojovala i keď som bola celý čas pokojná.. teda aspoň navonok. Moje myšlienkové pochody boli už trochu nepríjemnejšie, keďže som sa nie len, že nevyspala, ale ešte mi aj prekazili plány nejakou misiou, o ktorej vlastne neviem ani zhola nič. Nebola som ani tímový typ, keďže mi nikdy nezáležalo na niekom inom než na mojich rodičoch a vlastných cieľoch, takže som nemala v pláne ani nikomu z nich pomáhať kebyže sa niečo stane a pokiaľ ja by som sa dostala do problémov, boli by to stále moje problémy, takže by som sa z nich nejako musela aj sama dostať. ,,Nikdy nespoliehaj na iných, môžeš spoliehať len sama na seba", ako vždy hovoril otec a toho som sa pevne držala už od malička.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Numnum
Nováček
Nováček
avatar

Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 20. 04. 15


  : Kichiro Kita | Secret
 : 1
 :
0/2000  (0/2000)

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Thu Dec 03, 2015 9:33 pm

Kichiro celý čas len ležal a počúval čo to žena hovorí. Nijak na to však nereagoval keďže si to všetko chcel pokojne vypočuť a vstrebať. Keď však povedala, že tá žena sa volá Seiko a že je obvykle plachá, na moment prestal dýchať a dokonca aj hlasne zakašľal v čom sa tak nejak zľakol, že vykašlal trocha krvi no nakoniec zistil, že to boli len sliny prekvapenia, ktoré sa ihneď vrátili do jeho žalúdka. "Počkať, táto žena má byť plachá a zdržanlivá ? Keby som nevidel to čo som videl tak by som povedal, že nieje ani len Shinobi !" Nakoniec si musel dať predsa len masku dole z tváre aby si mohol utrieť tie sliny, ktoré sa nevrátili späť doň. Pomaly sa začal zdvíhať zo zeme aby nevyzeral ako nejaký sedliak, keďže ho všetci už za takú osobu považovali. Keď však Seiko prehovorila ostal naozaj zaskočený. Na okamih stál úplne bez pohybu ako nejaká socha, neveriacky pozeral pred seba ako keby videl nemožné. Potom však zavrtel hlavou a súhlasne na ňu kývol. Ihneď si nasadil masku na tvár, otočil sa na päte a začal pomaly kráčať smerom na loď. "Nájsť oporu ? Medzi týmito ľuďmi ? To bude naozaj ťažká úloha." Prebehlo mu hlavou keď si späťne spomenul na správanie Shizuko a tej druhej ženy. Nemohol ich však súdiť len podľa prvotného výzoru vzhľadom na to, že jeho samotného považovali za obyčajného farmára a nie ninju. "Ale ai má pravdu. I keď som nikdy nemal moc priateľov tak by som si mal vytvoriť nejaké puto aspoň s niekým, kto by ma mohol dopĺňať na misiách keď nič iné." S týmito slovami nastúpil na loď po čom sa ihneď posadil chrbtom ku kraju, privrel oči a začal si užívať mierneho vlnenia.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daimyō
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 03. 15
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Přístav   Tue Dec 08, 2015 1:55 pm

Už dále nebylo nutné vyčkávat. Všichni členové mise se konečně nalodili a bylo načase vyrazit. Času už moc nezbývalo, což také znamenalo, že o běžnou lodní přepravu se jednat nemohlo. Tato loď byla speciální jak svou malou velikostí, která se zrovna nehodila pro mořskou plavbu, ale také nedostatkem plachet a klasického lodního vybavení. Očividně bylo dbáno na její maximální odlehčení a průraznost vodní hladinou, díky svému špičatému tvaru. Její pohyb a stabilita byl pak zajišťován párem shinobi zručných v ovládání Suitonu, kteří využívali specifický druh technik pro tento element. Díky tomu dokázali vodu kolem ovlivňovat natolik, že samotná loď vystřelila ke svému cíli vysokou rychlostí a zároveň se neprojevil ani mírný náznak možnosti potopení z důvodu převrácení. Málokdy se tento způsob přepravy využíval pro běžné účastníky mise, ale jelikož vše bylo dohodnuto a naplánováno na poslední chvíli, nebylo zbytí. Trojice mladých lidí si ale alespoň mohli užít něčeho, co se běžným geninum zrovna často nedostává.

Přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://narutofuture.forumczech.com
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Přístav   

Návrat nahoru Goto down
 
Přístav
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1
 Similar topics
-
» Přístav Mizu no Kuni
» Prístav v okolí Otogakure no Sato

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
~ Naruto: Unexpected Future ~ :: Naruto: Unexpected Future :: Ostrov: Saisho :: Jinsei no Sanbe :: Satsuki-
Přejdi na: