Sídlo klanu Matsumoto

Nováček Poèet pøíspìvkù : 4 Join date : 20. 04. 15

Obrázek a celkový popis bude dodán v nejbližší době.

Nováček Poèet pøíspìvkù : 4 Join date : 20. 04. 15

Brzké ráno. I přes zatažená okna k mému obličeji dorazilo několik neposedných paprsků slunce, které mne donutily vstát z vyhřáté, pohodlné postele. Nakonec, takhle brzké vstávání v tomhle sídle nebylo nic neobvyklého. Všichni stávali dost brzy, vlastně jsem si ani nepamatovala, kdy v minulosti se stalo, že by si někdo jen tak z rozmaru přispal. V tomto ohledu byla v klanu nastavená jistá, nepsaná pravidla, která všichni dodržovali. Občas bych řekla, že dokonce až s nadšením. Smysl pro povinnost a čest klanu, to bylo to, co proudilo v žilách všech lidí, jenž se procházeli po klanovém pozemku. Po brzkém, ranním tréninku, který byl nedílnou součástí začátku každičkého dne člena klanu Matsumoto, jsem si dovolila opřít se o kmen košatého stromu a tak se ukrýt před ranními paprsky slunce. Do mého zorného pole se dostal nějaký dravý pták, jehož hlasitý křik mne donutil trochu pozvednout hlavu. Taková volnost. Jaké to asi je, moci letět kamkoliv? Co asi všechno už musel vidět? Napadlo mě. Hned jsem ale svůj pohled přesunula zpět k hlavní budově sídla, neboť jsem zaslechla nějaký hluk. U nás v klanu nebylo neobvyklé, že jsme byli citlivější na dění kolem. Přeci jen, tvrdý trénink se podstupoval už od útlého věku. Nic určitého jsem ale neviděla, takže jsem se rozhodla vylézt na strom s domněním, že bych mohla zjistit co se děje. Ať už to bylo cokoliv, nejspíš se to odehrálo uvnitř sídla. Nejspíš někdo další podstupuje trénink. Napadlo mě.
Nakonec jsem se ale musela vydat pryč, abych mohla plnit svoje denní povinnosti. Osobně jsem ale cítila, že bych byla vděčná za nějakou změnu. Byla jsem hrdá na svůj klan, to jsem nikdy nepopírala, ale někdy jsem měla pocit, že změna prostředí by neuškodila.

Předmět: Re: Sídlo klanu Matsumoto Wed Dec 02, 2015 12:20 pm

Náhodný člen klanu

Náhle se před Kaori někdo zastavil. Byl to starší člen klanu, kterého ale dívka přímo neznala. Nebylo se ani čemu divit, klan byl rozsáhlý a znát všechny jeho rodiny a jednotlivé členy by zabralo skutečně spoustu času a představování.
"Kaori Matsumoto, byla jste vybrána na speciální misi pro vesnici Midori, kterou zadává sám Hyogi Moyojo. Co nejdříve, nejlépe okamžitě, by bylo potřeba se připravit a sbalit si veškerou potřebnou povinnou i nepovinnou výbavu na misi a přesunout se do hlavní budovy Midori, kde na vás radní již bude čekat s ostatními členy mise. Všechny ostatní potřební informace vám budou dodány až tam. Po dobu trvání mise, která je neurčitá, vás otec po domluvě s Takumi-sama uvolnil ze všech stávajících povinností. To je prozatím vše" Lehce k dívce muž kývl hlavou na znamení rozloučení a v tu chvíli zmizel jako pára nad hrncem. Zdálo se, že tato věc byla asi akutní, jinak by její otec neposílal posla, který jí pomalu rozkazoval, co má dělat. Jestli to ale bylo na žádost Hyogiho Midori a bylo dáno dokonce svolení i od Hyogiho Takumi, nedalo se více méně nic dělat. Z poklidného dne se tak stal den, který nezačínal zrovna nejlépe

(Na skypu ti ještě napíšu nějaké podrobnosti Riko )

Nováček Poèet pøíspìvkù : 4 Join date : 20. 04. 15

S klidnou tváří jsem se podívala na muže, který se tam tak náhle zjevil. V našem klanu bylo potřeba nenechat se tak snadno překvapit, neboť jednotlivý členové měli ve zvyku se zjevit a mizet ve chvíli, kdy to nikdo nečekal. Vlastně to i patřilo k našemu tréninku. Byl to také jeden z důvodů, proč měl náš klan ve světě takové jméno i když se mi nikdy nezdálo, že by se klan nějak pletl do záležitostí ostatních. Jen jsem naslouchala tomu, co mi chtěl, nebo vlastně musel sdělit. Nedovolila jsem si cokoliv namítnout. Něco takového se přísně trestalo. Když jsem se tedy dověděla o misi, na kterou jsem byla vybrána, hned mnou projelo několik pocitů naráz. Nadšení, že se konečně dostanu z tohoto místa někam jinam. Někam, kde to příliš neznám. Svět byl tak velký a já prakticky znala dobře jen klanové prostory a pozemky. Dále jsem ale cítila jisté obavy, které se objevily hned po nadšení. Znělo to, jako kdyby se jednalo o nějakou důležitou misi a předpokládala jsem, že kdyby se něco stalo, nevrhalo by to na náš klan moc pěkné světlo. Byla to velká zodpovědnost, účastnit se takových misí. A ten pocit že od Vás klan očekává jen to nejlepší, nebyl zrovna příjemný. "Hai!" Kývla jsem rázně svojí hlavou a ani se nedivila tomu rychlému zmizení.
Hmm, musí jít asi o něco skutečně důležitého, když mi to otec nechal vzkázat po poslovi. Odmítnout misi vlastně ani nemohu. Všichni v klanu by se potom na mě koukali skrze prsty. Nehledě na to, že otec by z toho nebyl nadšený. Navíc se otec už dohodl s Takumi-sama. Yata, yata a to tento den začínal tak nudně. Projelo mi hlavou pohotově. Nezbylo mi nic jiného než se pomalým krokem odebrat do svého pokoje, abych se přichystala na cestu. Hlavně nesmím zapomenout na nic důležitého. Tato slova jsem si stále opakovala. Ve chvíli kdy jsem se převlékla a koukla se na sebe do zrcadla, jen jsem si přehodila velkou kapuci přes hlavu. Být zahalená od hlavy až k patě, to prostě k našemu klanu patřilo. Jako kdyby ani nikdo nechtěl aby naše tváře byly příliš na očích. Ještě jsem pro jistotu zkontrolovala svoje věci než jsem usoudila, že mám skutečně všechno co potřebuji, nebo budu potřebovat.
"Je na čase vyrazit!" Pronesla jsem si sama pro sebe a už jsem jen zavřela dveře od svého pokoje a mířila pryč z našeho domu, abych se mohla co nejrychleji dostavit na místo určení. Jací asi budou ostatní hmm? Napadlo mě, když jsem kráčela přes pozemek který našemu klanu patřil. Cítila jsem se ale trochu nejistě. Moc lidí, kromě členů klanu, jsem neznala. A nebyla jsem si moc jistá, jak se s ostatními lidmi bavit. Přeci jen, klan měl jiná pravidla než okolní svět. Jako kdybychom žili v nějaké bublině. Ve vlastním světě, který existoval v tom větším.