~ Naruto: Unexpected Future ~
 
PříjemPortalCalendarFAQUživatelské skupinyRegistracePřihlášení
Vítejte na Naruto: Unexpected Future, internetovém herním textovém RPG forum zaměřené na známé anime & mangu Naruto. Všichni nový hráči jsou tu vřele vítání a pro všechny začínající doporučuji, aby si do začátku přečetli vše uvedené v místnosti ~Základní Informace~

Share | 
 

 Byt číslo 4

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
Satsuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 17. 04. 15

PříspěvekPředmět: Byt číslo 4    Sun Nov 01, 2015 6:27 pm

Tento malý byt sa skladá z jednej väčšej miestnosti a kúpeľne. Samotná miestnosť je rozdelená na dve časti a to spálňu a kuchyňu. Po vstupe do bytu sa po ľavej strane nachádza malý tradičný japonský stôl, pri ktorom je len jeden vankúš na sedenie. Ešte trochu naľavo od stolíka sa nachádza prenosná oddeľovacia stena, za ktorou sa dá jednoducho prezliecť. V rohu miestnosti sa nachádza klasická japonská posteľ, nad ktorou je vyvesená obyčajná bambusová maľba. Pod posteľou sa nachádza nízka, ale za to podlhovastá skrinka na oblečnie a stred miestnosti vypĺňa podstavec s krytou misou na vykurovanie. Po pravej strane miestnosti sa nachádza len malá kuchynka, ktorá sa skladá z chladničky, linky a sporáku. Kúsok od chladničky sú dvere do klasicky vybavenej kúpeľne.

Byt:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Satsuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 17. 04. 15

PříspěvekPředmět: Re: Byt číslo 4    Sun Nov 01, 2015 9:53 pm

Odbilo šesť hodín ráno a ja som už zase bola hore presne na sekundu. Nevedela som prečo som sa vždy presne o šiestej ráno zobudila, ale bolo tomu tak od doby čo som sa sem nasťahovala. Opäť som sa nevyspala kvôli nočným morám, ktoré som mala od toho incidentu v bažinách prakticky každý deň, no prestávala som si s tým už lámať hlavu, kedže som dokázala fungovať aj s tými pár hodinami spánku čo som každý deň naspala. Nedalo sa povedať, že by som mala nejaký každodenný ranný rituál vzhľadom na to, že som bola predsa len v novom prostredí a nebola som na nič s tohto zvyknutá, keďže doma som mala predsa len iný režim kvôli rodičom. Zrazu to všetko bolo ale minulosťou a musela som si začať zvykať na nový život.. teda aspoň zatiaľ. Po tom ako som sa vymotala z periny a spravila rannú hygienu, postavila som si vodu na čaj, ktorý som pomaličky vypila a medzi tým sa ešte obliekla. Nemala som na dnes žiaden plán, teda aspoň zatiaľ, takže som sa ani neponáhľala a pokojne si ho dopila. V chladničke som toho moc nemala, keďže by sa mi to aj tak pravdepodobne pokazilo, tak som si dala len suchý chlieb a zeleninu k tomu nech mi to ide ľahšie dole hrdlom. Po tom čo som dojedla som si všetok riad po sebe poumývala nech tu mám čisto, upratala si posteľ a nakoniec som prešla až k výbave, kde som sa zastavila a začala som si všetko kontrolovať. "Mala by som si doplniť zásoby." Mierne som sa zamračila nad stavom svojej výbavy a pohľadom som prešla k Weasel-ovi. Uchopila som ho do oboch rúk a mierne povytiahla z púzdra, pri čom som sa zahľadela na jeho čepeľ. "Ja Vás nájdem, prisahám." Prebehlo mi mysľou naštvane a opäť som ho zasunula do púzdra, ktoré som si následne pripevnila nad brašňu na jeho obvyklé miesto. Batoh som zo sebou obvykle nikde nenosila, takže ten ležal už od doby čo som sem prišla opretý o roh skrinky. Nasadila som si na hlavu kapucňu presne tak ako som to mala vo zvyku a prešla som ku dverám, kde som sa obula. Ešte raz som si prekontrolovala výbavu či mi nič nechýba a pohľad som zamerala na hodiny, ktoré ukazovali pol siedmej. Ľahostajným pohľadom som sa pozrela teda opäť pred seba a vyšla som z bytu, ktorý som za sebou zaistila. Bola som rada, že tu nebývalo moc ľudí, keďže som nikdy nemala v obľube cudzincov a už vôbec som nebola zvyknutá na susedov. Keď som vyšla z ubytovne, zastavila som sa kúsok od nej a otočila som sa, pri čom svoj pohľad upriamila na strechu. Vybrala som si ruky z vačkov a vyskočila som na strechu, na čo som sa usadila na miesto z ktorého som len tak nemohla spadnúť a pri tom som stále mala dobrý výhľad. "Musím uznať, že takto ráno je tu aspoň celkom pokoj. Žiadne hlučné živočíchy.. až na ľudí." Povzdychla som si nad myšlienkou a zahľadela som sa na oblohu, pri čom som premýšľala čo dnes budem vlastne robiť okrem dopĺňania zásob.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daimyō
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 03. 15
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Byt číslo 4    Sun Nov 01, 2015 10:46 pm

~Posel~

Náhled někdo Shizuko zlehka poklepal na rameno a než by se vůbec mohl otočit, vykoukla z pravé strany hlava usměvavého mladíka.
"Haaaaaai.... co tu děláš tak sama???" Nadzvedl jedno obočí a tak přitrouble se na ni zadíval.
"Člověk tě hledá v bytě a ty tady... pfůůů. Jinak... já jsem Akio a přišel jsem ti dát jeden vééélice důležitý vzkaz" Zazubil se vesele jakoby to byl to byla ta nejdůležitější mise v jeho životě a on byl tak šťastný, že našel její cíl. Vypadal tak trochu jako trdlo samo o sobě, i když mohl mít kolem těch 17 let. Chováním by jste si však netypnuly snad ani deset.
"Mám ti předat vzkaz víš? Jedná se o nějakou misi, i když nevím jakou, ale docela by mě to zajímalo. No a byla si prej nějak speciálně vybrána. Sice nevím jak, ale víš co, to se možná dozvíš. No a já ti vlastně mám dělat doprovod ááá, něco ti vlastně ještě vzkázat co si vzít a tak... no áááá... počkej... ještě jsem na něco zapomněl... ehm... ale to nevadí... všechno ti to zopakuji jednotlivě, ok?" Znovu ten jeho zářivý úsměv a samozřejmě za celou dobu nebyl schopný se přesunout před ní, ale pořád Shizuko čupěl za zády a mluvil takhle nakloněný a to až nepřiměřeně blízko její tváře.
"No takže... máš si vzít shurikeny, kunaie, makibishi..." A takhle začal vyjmenovávat veškerou základní výbavu, ale i tu doplňující, plus jako doplněk vyjmenoval několik věcí, které mohla vlastnit a byli by jí taky užitečný. Následovná dlouhá salva slov zase patřila k zásobám jídla a různých doplňků, jež by mohla využít a nebo bez kterých by se podle něj neobešla, například jejího oblíbeného plyšáka na spaní, načež ji samozřejmě vyjmenoval ty své. Všech 42.
"No ale musíme si pohnout víííš? Je to fakt oooohromně důležitý!" Což byla asi ta nejlepší věta, kterou Shizuko mohla zaslechnout, jelikož to alespoň na chvíli znamenalo její vysvobození z tohoto nekonečného monologu. Pokud se tedy tomu tak vůbec dalo říkat.



Naposledy upravil Daimyō dne Mon Nov 02, 2015 4:13 pm, celkově upraveno 2 krát
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://narutofuture.forumczech.com
Satsuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 17. 04. 15

PříspěvekPředmět: Re: Byt číslo 4    Mon Nov 02, 2015 12:57 am

Fakt, že niekto vošiel do ubytovne som v podstate ignorovala, keďže som predsa len nebola jediná osoba čo tam bývala, no keď sa mi nejaká osoba zjavila v mojom osobnom priestore, ktorý bol väčší než u hoci koho iného a zaťukala mi na rameno, nepríjemne som sa zamračila, no nijako inak som nereagovala. Osoba si ale nedala moc načas a z pravej strany nepríjemne blízko mňa vykukol nejaký chalan vysmiaty ako lečo, na čo ani nečakal na reakciu ako to robia ostatný a hneď na mňa vychŕlil nejakú otázku. Neobťažovala som sa mu ani odpovedať a jednoducho som ho ignorovala v domnienke, že ho to omrzí a odíde ako to zatiaľ pár ľudí už urobilo, no miesto toho sa len priblblo usmieval a začal hovoriť ďalej. "Argh.." Sykla som podráždene v mysli, na čo som ho naďalej ignorovala aj po tom čo povedal, že ma vlastne hľadal už v byte a predstavil sa mi. To ho ale stále neodradzovalo a pokračoval v tom monológu aj naďalej. "Misia? To určite.." Preletelo mi mysľou nedôverčivo a zavrela som oči, keďže ho ešte stále bavilo kecať pre seba. V moment čo ale začal vymenovávať ninja výbavu som prudko otvorila oči a bez jediného slova som sa postavila a prešla asi o dva metre ďalej, kde som si opäť ľahla ako by sa nič nedialo a jeho monológ som naďalej ignorovala. V moment čo začal vymenovávať plyšákov som si podoprela rukami hlavu a zatvorila som oči, na čo som nemala fakt moc ďaleko od toho aby som zaspala popri tom. Keď ale zakričal, že si musíme pohnúť, keďže je to vraj dôležité, otrávene som pootvorila oči a nemo som hľadela pred seba. "Ako môže existovať niekto tak neskutočne otravný a vytrvalý ako on?" Nechápala som, keďže každý iný človek by sa už dávno zdvihol a odišiel ale on nie.. Nerobilo mu ani len ten najmenší problém mi vliezť do môjho osobného priestoru a tváriť sa ako by sme boli najlepší priatelia. Niečo také som aspoň ja osobne teda nechápala, keďže som nikdy ani nijakého "kamaráta" nemala a ani som nemala potrebu si nejakého hľadať. Každopádne som ho mala v pláne ignorovať aj naďalej, keďže pokiaľ by to bolo tak dôležité ako to on tvrdil, poslali by niekoho dospelého, ako tomu vždy bolo. Celé mi to skôr pripadalo ako nejaká pasca. Možno som bola až prehnane opatrná, ale nikomu som neverila a nemala som v pláne s tým ani teraz prestať.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daimyō
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 03. 15
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Byt číslo 4    Mon Nov 02, 2015 4:11 pm

~Posel~

Zdálo se, že Shizuko nechtěla moc mladíka poslouchat, i když ten to očividně nijak moc neřešil. Když se od něj ale později i odsunula a nějak se neměla k přípravě, poprvé za celou dobu se Akio trochu i zamračil.
"Shizuko Takagari! Nevylehávej tu tak! Už teď máme zpoždění!" A konečně se narovnal ve své plné výšce. Když by se teď na něj bělovlasá dívka zahleděla, mohla si všimnout, že by skutečně vysoký a to snad více jak o dvě hlavy, než ona sama. Jeho chování sice bylo skutečně dosti dětinský, ale na první pohled musel být už rozhodně dospělý.
Se stále zamračeným výrazem k ní přistoupil a poklepal ji prsty na hlavu. Nemusí se snad připomínat, že se kvůli tomu skutečně musel dosti ohnout.
"Yori-sama bude naštvaná a budeš mít z toho problém jak ty, tak i já..." Neopomenul samozřejmě nahodit takový ublížený tón hlasu, přičemž celou dramatickou chvíli zakončit psími očky.
"Je to fakt důležitý víš? Někde jsem tu pro tebe i něco měl, protože nějak paní Yori tušila, že takhle bude reagovat, ale kam jsem to jen dal..." Další slova už pak moc srozumitelná nebyla, jelikož si to spíše Akio brblal sám pro sebe a prohledával každou kapsu a brašnu, kterou u sebe měl. Díky tomu po čas toho na Shizuku dopadávali předměty různého druhu od několika kulatých lízátek, až po všelijaké chibi přívěšky a samé další dětinské hovadinky.
"Ááááá, kde jsem to dal.... to je hroznýýýýý!!! Shizuko Takagira, narozená v bažině Bugendai, 14 let, současný pobyt ostrov Saisho, Hiroki... vidíš? Já si to pro jistotu i zapamatoval!" Ale stále prohledával své oblečení a barožinu. Nejspíš to asi nebyl zrovna nejpořádnější člověk. Možná bylo zvláštní, proč by zrovna poslali takový pako, ale vzhledem na to, jaký nedostatek shinobi v poslední době byl, museli se využívat asi všelijaký lidi.
"Musíme fakt jíííííít..." Začal znovu ublíženě mručet a přešlapovat z nohy na nohu jakoby se mu chtělo na záchod. Skutečně asi nejpodivnější kluk, na kterého by jste v okolí mohli narazit.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://narutofuture.forumczech.com
Satsuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 17. 04. 15

PříspěvekPředmět: Re: Byt číslo 4    Mon Nov 02, 2015 6:27 pm

Už to chvíľku vyzeralo, že snáď aj možno odíde, no opak bol bohužiaľ pravdou, keďže tu na celé okolie začal vykrikovať a nevynechal s toho moje moje, čo ma dosť zaskočilo a vlastne ako jediné upútalo moju pozornosť. Pozrela som na neho neprítomným pohľadom a po chvíľke sa mierne zamračila. "Jač si tu koľko chceš, ale mňa s toho láskavo vynechaj.." Povedala som mu docela chladne a z nezaujatým tónom hlasu. Mohla som týmto pôsobiť až pomaly arogantne, no už len tým, že sa ku mne priblížil tak blízko prekročil moju hranicu tolerancie i keď navonok som nedávala jedinú emóciu najavo. Keď som si ho lepšie prezrela, vôbec mi nesedela jeho povaha k vzhľadu. Nechápala som, ako niekto zrejme už dospelý sa môže chovať ako malé osemročné dieťa. Bola síce pravda, že som sa ešte nestretla s moc veľkým počtom ľudí od kedy som prvý krát opustila bažinu Bugendai, ale tento Akio ako sa mi predstavil bol naozaj divný. "To už im došli normálny shinobi, tak posielajú tieto divné náhražky?" Dodala som vcelku ironicky, keďže to čo stálo pri mne naozaj nebol shinobi. Ja som práveže zrovna  typ človeka, ktorý rešpektuje maximálne tak vyššie postavených shinobi. Rank ale nie je všetko, keďže pokiaľ je niekto tak "pripečený" ako napríklad tuto Akio, mohol by byť aj Hyogi a môj rešpekt by si nezískal. Čo sa ale týkalo Akia, tak som bola fakt na pochybách, keďže mal vcelku detskú tváričku, no na niekoho v mojom veku bol až príliš vysoký, takže som si ani len netrúfla tipnúť jeho vek. Ako sa ku mne ale pomaly blížil a uvidela som ako sa tými prstami naťahuje ku mne, okamžite som ho prebodla pohľadom a v ten istý moment som si vytiahla z púzdra kunai a priložila mu ho k prstom. "Nechytaj sa ma." Môj tón hlasu znel teraz už omnoho výhražnejšie než pred tým, čo doplňoval aj môj mierne podráždený pohľad. Keď ale vyzeral, že to pochopil a začal hovoriť, schovala som kunai späť do púzdra na nohe a vypočula si ho teda, i keď stále som nemala na neho ani trochu náladu. Mala som predsa len svoje plány, ktoré mi akosi len svojou prítomnosťou narušil. "Netuším kto je Yori-sama a ani trochu ma nezaujíma, že bude naštvaná." Odvetila som mu tento krát už opäť úplne ľahostajne ako by sa vlastne ani nič nestalo, pri čom som ten jeho ublížený tón hlasu a "prosebný" výraz alá psie oči úplne odignorovala, keďže na mňa niečo také naozaj neplatilo. Hneď čo ale dodal, že tu pre  mňa niekde niečo mal a začal si prehrabávať všetky vačky a brašne, pri čom mu z nich vypadávali všelijaké haraburdy ktoré padali na mňa, opäť som ho len prebodla vražedným pohľadom a presunula som sa asi o meter a pol ďalej od neho pomaly na koniec strechy, kde som si ale už len sadla a sledovala ho ako stále boh vie čo hľadá. Po chvíľke hľadania ale povedal niečo, čo som nečakala. Vedel nie len moje celé meno, ale aj miesto kde som sa narodila, koľko som mala rokov a nie moc nečakane kde teraz prebývam. "Odkiaľ to všetko vieš? Nikto by to nemal vedieť.." Spýtala som sa ho opäť chladne, pri čom som ho stále sledovala svojimi priezračno tyrkysovými, ale za to stále chladnými očami. Keď to ale po chvíľke vzdal a začal na mňa opäť naliehať s tým, že musíme ísť popri čom prešlapoval na mieste ako by mu trebalo na záchod, povzdychla som si a bez ďalších zbytočných rečí som zoskočila dole zo strechy a vošla som do ubytovne. Vzala som si batoh, do ktorého som si vložila len jedlo a pitie spoločne s Fuuma Shurikenmi ktoré som vlastne ani nepoužívala, poriadne som si zaistila byt a vyšla som opäť von. "Keď to bude ale nejaká pasca.." Povedala som výstražne bez toho aby som na neho vôbec len pozrela alebo sa čo i len zastavila a šla som ďalej, popri čom dúfala, že ho napadne, že vlastne netuším kam máme ísť a chopí sa vedenia. "Toto bude fakt dlhá cesta, pri ktorej nebudem mať ani len trocha pokoja." Sykla som v mysli otrávene a ďalej som ho len mlčky nasledovala.

Presun - Cesta z Hiroki
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daimyō
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 03. 15
Age : 23

PříspěvekPředmět: Re: Byt číslo 4    Mon Nov 02, 2015 9:18 pm

~Posel~

"To jen ty si myslíš, že o tobě nikdo nic neví, víííš?" Vyplázl Akio na Shizuko jazyk a jako vždy se na celé kolo zazubil. Toto byla asi odpověď, kterou zrovna dívka slyšet nechtěla a nejspíše jí to nasadilo i brouka do hlavy. To očividně ale mladík neřešil a byl rád, že konečně se už hnout z místa, po takovém zpoždění a možná ještě nedostane vydaný za pozdní příchod. Shizuko se totiž nakonec rozhodla nadále neignorovat a připravit se, jak jí bylo hned na začátku řečeno. Když se však vrátila, s tím svým obvyklým odtažitým a trochu už nasraným výrazem a rozhodla se teda vyrazit, její další slova se nedali považovat za zrovna lichotivý.
"Prosím tě... za co mě mááááš... Nemůžu za to, že neznáš ani Hyogi Satsuki, kterou já mimochodem považuji za naprosto bezkonkurenční úžasnou nejlepší skvělou a nepřekonatelnou ženu a vůdkyni, kterou si kdy náš shinobi svět mohl přát... hehe!!!" Po vykřiknutí těchto slov samo sebou neopomenul Akio roztáhnout ruky od sebe jako při dramatickém závěru nějakého úžasného čísla a pokusit se tento svůj název vykřičet do celého světa. Díky tomu tedy jedno bylo jasný, jestli Shizuko po cestě  ním neumře studem a hanbou, že je takovým blbcem doprovázena, tak už přežije snad skutečně cokoliv.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://narutofuture.forumczech.com
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Byt číslo 4    

Návrat nahoru Goto down
 
Byt číslo 4
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
~ Naruto: Unexpected Future ~ :: Naruto: Unexpected Future :: Ostrov: Saisho :: Jinsei no Sanbe :: Hiroki :: Obytná část :: Ubytovna-
Přejdi na: